Přicházejí padesátá léta a většina lidí si nasazuje svou druhou tvář – masku, pod níž jedni mlčí, jiní tiše vzdorují a další ji používají jako úplně nový obličej. Začala doba dvojích tváří, která potrvá ještě dlouho. Ovšem v roce 1968 nastal relativní poločas a v jeho tragickém závěru se odehrává rámec příběhů ze života barrandovské bohémy. Jejich vypravěč, Arnošt Žák (O. Pavelka), má na dvoře starobylého domu, kde celá léta žije, zaparkované ozbrojené sovětské jednotky, kouří jednu za druhou a v průběhu jedné noci se snaží své dceři předat alespoň nějaké poučení z vlastního osudu. I v Arnoštově filmařském světě se ke konci padesátých let začala rodit naděje. Klíčila totiž další filmařská generace. Věra Chytilová (T. Hlostová) sledovala natáčení zatím ve funkci velmi kritické a drzé klapky.