S blížícím se porodem se ve všech patrech paláce šíří nervozita a vzrůstají obavy o královnino bezpečí. Do Londýna přijíždí nejen belgický král Leopold, ale také strýc Cumberland, který se dosud nevzdal svých nástupnických ambicí. Vrací se i Ernest, stále beznadějně zamilovaný do vévodkyně Sutherlandové. Albertovi však dělají starost především královniny pravidelné vyjížďky v kočáře, jichž se Viktorie nehodlá vzdát, přestože ji k opatrnosti nabádá i stále vlivnější Sir Robert Peel.

Albert si pomalu nachází své místo v dvorní hierarchii, celá země však brzy žije jinou, mnohem významnější novinu, ohlášenou Viktoriinou nevolností při poslechu Handelova koncertu. První královský potomek je na cestě, a zatímco Albert je nadšený, Viktorie se porodu bojí. Znepokojen je i parlament a žádá panovnici, aby navrhla jméno regenta, který by se v případě jejího úmrtí ujal vlády. Viktorie by ráda prosadila Alberta, díky odporu Toryů to však nebude snadné. Královský pár tedy vyráží na sever, kde doufá získat pro Alberta podporu.

Po královské svatbě, v jejímž závěru se s panovnicí diskrétně rozloučil lord Melbourne, si Viktorie s Albertem v soukromí užívají štěstí, po dvoudenních líbánkách je však třeba se vrátit k vládnutí. A Albert se nudí a připadá si neužitečný. Na náladě mu nepřidávají ani některé dvorní zvyklosti, které mu neustále připomínají nedostatečnost jeho postavení. Příležitost k nalezení svého místa nachází díky konferenci, pořádané v Londýně Britskou společností proti otroctví.

Po počáteční vzájemné nechuti zahořela mezi Viktorií a Albertem láska tak prudká, že by byli oba nejraději, kdyby se svatba mohla konat pokud možno okamžitě. Leopold ovšem nastolí otázku budoucího Albertova postavení a příjmu, což se díky Toryům ukáže být v parlamentu docela problém. A zatímco se v Londýně řeší státnické finesy, v Koburgu se Ernest pokouší Alberta svědomitě připravit na manželství, což vzhledem k jeho pověsti sukničkáře může znamenat pouze jediné. Po dlouhých šesti týdnech odloučení se Albert konečně vrací do Londýna, kde již pomalu vyzvánějí svatební zvony.

Navzdory Viktoriinu výslovnému přání přijíždí na Leopoldovo pozvání do Londýna princ Albert s bratrem Ernestem. A zatímco Ernest působí nenuceně a uvolněně, první setkání panovnice s upjatým a přísně působícím Albertem je velmi chladné. Ani jeden se tomu druhému nezamlouvají. Láska však dokáže vykvést i na tom nejneočekávanějším místě a kdo ví, co všechno dokáže Schubertova hudba nebo později valčík. Poodhalí se také tajemství slečny Skerrettové a úmysly pana Francatelliho…(Česká televize)

Vládní krizi se i díky postoji královny k výměně vlastních dvorních dam podařilo zažehnat a lord Melbourne nadále setrvává ve funkci ministerského předsedy. Ve Walesu však mezitím došlo ke vzpouře Chartistů, požadujících všeobecné rovné hlasovací právo a další reformy. Do napjaté atmosféry přijíždí Viktoriin strýček, belgický král Leopold, aby dojednal její sňatek se svým synovcem, princem Albertem. To se nelíbí Cumberlandovi a začíná prosazovat svého synovce George z Cambridge, ve hře je i ruský velkokníže Alexandr.

Mladá královna Viktorie po nástupu na trůn dokázala s pomocí předsedy vlády lorda Melbournea odrazit všechny pokusy odstavit ji od moci. Podařilo se jí vybrat si dvorní dámy dle vlastního uvážení a přestála i krajně nepříjemný skandál s lady Florou Hastingsovou. Nyní je ale vše opět v ohrožení. Lord Melbourne v parlamentu ztrácí podporu a rozhoduje se z funkce premiéra odstoupit. Viktorii situace těžce zasáhne, čehož hodlají využít Cumberland s Conroyem, kteří opět nastolují téma regentství.

Píše se rok 1837. Monarchie je v krizi. Vilém IV. se uchýlil do Windsoru. Dědičkou trůnu je jeho mladičká neteř Alexandrina. A ta se také po zprávě o králově skonu stává v pouhých osmnácti letech novou královnou Spojeného království Velké Británie a Irska. Zbavuje se jména Alexandrina a přijímá jméno Viktorie, její postavení je však zpočátku velmi křehké. Vlády by se z pozadí nejraději chopila její panovačná matka, vévodkyně z Kentu, kterou podporuje její osobní tajemník, ctižádostivý Sir John Conroy. Mocenské ambice neskrývá ani vlivný strýc Cumberland. Zastánce naopak nachází v lordu Melbourneovi, předsedovi vlády za stranu Whigů.