Oblibené na Serialovenebe
Hilsnerův obhájce ex offo, JUDr. Auředníček, se odvolal a další opravný proces byl nařízen v Písku. Mezitím se do kauzy zapojuje T. G. Masaryk, který vydává brožuru o polenském procesu, v níž poukázal na nesrovnalosti v důkazním řízení. Později je vlastními studenty, zfanatizovanými protižidovskými náladami ve společnosti, na univerzitě fyzicky napaden. Přichází další zvrat v případu – je nalezeno tělo tři čtvrtě roku pohřešované služebné Marie Klímové. Z její vraždy je obviněn opět Leopold Hilsner. Porotní soud tak pod tlakem veřejného mínění a tisku potvrzuje trest smrti na základě týchž nesmyslných důkazů jako v prvním procesu. Tentokrát je motivem vraždy sexuální úchylka a nikoliv rituální jednání. Díky úsilí Dr. Auředníčka mu je trest změněn na doživotí a Hilsner věznici opouští po 16 letech, v roce 1918…(Česká televize)
V roce 1899, na Bílou sobotu, byla na cestě mezi obcemi Věžničkou a městečkem Polnou (na rozhraní Čech a Moravy) nalezena mrtvá dívka. Švadleně Anežce Hrůzové, která se tudy vracela domů, bylo pouhých devatenáct let. Při bližším ohledání byla na jejím hrdle objevena velká řezná rána a příčina smrti byla, po vyloučení sexuálního násilí, stanovena jako vykrvácení. Místním lékařům se zdálo, že krve není na místě činu dost, což jednak nemusela být pravda, jednak to mohlo znamenat, že mohla být zabita jinde a na místo teprve později přenesena. Ale protože byl čas Velikonoc, ožila pověra o panenské krvi v židovských macesech. Zfušované vyšetřování a několik provokativních, i když úplně nevinných žertíků nakonec ukázaly na Leopolda Hilsnera (Karel Heřmánek ml.). Od té chvíle měla Polná, spolu se svým okolím a později i velkou částí veřejnosti, svého vraha, kterému hrozila smrt provazem…(Česká televize)
