David Šír

David Šír

Životopis

David Šír se narodil 12. října 1983 v Brně. Už jako šestiletý chlapec opustil s rodiči tehdejší Československo a jeho dětství se rozdělilo mezi Německo a Jihoafrickou republiku. V Johannesburgu vystudoval hudební konzervatoř National School of the Arts a poté herectví (BA Drama) na University of Pretoria. Po návratu do České republiky v roce 2006 se postupně prosadil na domácí i zahraniční filmové a televizní scéně jako herec, scenárista i režisér.

Po návratu do Prahy se nejprve živil jako tlumočník, překladatel a učitel angličtiny, než se naplno ponořil do divadla. Hostoval v Činoherním klubu, Divadle Milénium, Semaforu a dalších pražských scénách, kde si vybudoval pověst všestranného a jazykově vybaveného herce. Před kamerou se poprvé objevil v roce 2007 ve filmu Roming, následovaly role v titulech Román pro muže, Fotograf, Skleněný pokoj, Pražské orgie či Stáří není pro sraby.

Výraznou stopu zanechal také v televizních seriálech – objevil se mimo jiné v projektech Vyprávěj, Nemocnice na kraji města – nové osudy, Gympl s (r)učením omezeným, Modrý kód, Devadesátky či v zahraničních produkcích jako Borgia nebo Nahý mezi vlky. Díky dvojímu občanství a perfektní angličtině pravidelně natáčí i v Německu a pohybuje se přirozeně mezi dvěma kulturními světy.

Vedle herectví se věnuje také autorské tvorbě. Má na kontě dvě celovečerní divadelní komedie, z nichž jednu režíroval ještě v Jihoafrické republice, a dva filmové scénáře, z nichž jeden byl realizován v české produkci v roce 2021. Více než deset sezón úspěšně uváděl oficiální divadelní revival legendárního komika Felixe Holzmanna Včera, dnes a zítra, který si získal silnou diváckou odezvu a potvrdil jeho cit pro humor i přesné načasování.

Zajímavosti

Dva domovy, dvě vlajky: David Šír má české i jihoafrické občanství a sám o sobě říká, že má „dva domovy, dva prezidenty, dvě hymny a dvě země, do kterých patří“. Tento dvojí kořen se odráží v jeho jazykové jistotě i v otevřeném pohledu na svět.
Nedokončená první třída: Kvůli častému stěhování mezi Československem, Německem a Jihoafrickou republikou nikdy formálně nedokončil „obyčejnou“ první třídu. Přeskakoval mezi školními systémy, jazyky i kontinenty, což z něj udělalo odolného a přizpůsobivého člověka.
Od hudby k herectví: Původně z něj chtěl otec mít hudebníka, a tak nejprve vystudoval hudební konzervatoř (klavír). Kompromis mezi rodinným přáním a vlastní touhou po herectví nakonec vyústil v kombinaci obou oborů – hudební cit a rytmus přenesl do hereckého projevu.
Praha jako vysněná scéna: Po návratu do Česka začínal prakticky od nuly – s jedním kufrem a kontaktem na režiséra Zdeňka Trošku. Legendární Činoherní klub v ulici Ve Smečkách si zamiloval na první pohled a označil jej za divadlo, na které celý život čekal.
Revival Felixe Holzmanna: Jeho dlouholetý projekt věnovaný odkazu Felixe Holzmanna ukázal, že dokáže s respektem a pokorou oživit klasický český humor a zároveň mu vtisknout současnou energii. Pro mnoho diváků se stal mostem mezi nostalgií a moderním kabaretem.