Vánoční příběh (2022)
![]()
Vaše nejoblíbenější seriály a filmy
Marie Málková (*14. dubna 1941, Vysoké Mýto, tehdejší Protektorát Čechy a Morava) je významná česká divadelní, filmová a televizní herečka a také respektovaná pedagožka herectví. Patří k osobnostem, které formovaly podobu českého moderního divadla druhé poloviny 20. století.
Vyrůstala v rodině četníka a už na základní škole ji silně přitahovaly hudba, divadlo a literatura. Hrála v dramatickém kroužku a úspěšně se účastnila celostátních recitačních soutěží, což přirozeně vedlo k volbě umělecké dráhy. Po absolvování gymnázia ve Vysokém Mýtě nastoupila ke studiu herectví na DAMU, kde ji vedl mimo jiné profesor Miloš Nedbal.
Po absolutoriu v roce 1962 se stala členkou souboru Divadla Na zábradlí, které se tehdy stalo jednou z nejprogresivnějších scén v Československu. Zazářila v inscenacích Král Ubu, Proces, Zahradní slavnost, Vyrozumění, Ztížená možnost soustředění, Plešatá zpěvačka, Lekce či Hra na Zuzanku. Výrazně se uplatnila zejména v hrách Václava Havla, kde spojila intelektuální hloubku s civilní, ale přitom stylizovanou hereckou poetikou.
Po roce 1968 byla kvůli občanským a profesním postojům svého manžela, režiséra a dramaturga Jana Grossmana, dlouhých patnáct let bez stálého angažmá. Působila jako herečka na volné noze a hostovala na řadě scén – v Národním divadle (např. Matka Kuráž, Krvavý soud), v Městských divadlech pražských, v Činoherním studiu v Ústí nad Labem či v Klicperově divadle v Hradci Králové.
V roce 1983 přijala stálé angažmá v Divadle S. K. Neumanna v Libni (pozdější Divadlo pod Palmovkou), kde hrála v inscenacích jako Král Oidipus, Hamlet, Princezna T či Oko za oko. V letech 1992–1995 se vrátila do Divadla Na zábradlí a následně se její domovskou scénou stalo Divadlo pod Palmovkou, kde působila do roku 2002.
Na přelomu tisíciletí se její výjimečné herectví dočkalo výrazného ocenění. Třikrát po sobě získala Cenu Alfréda Radoka za hlavní ženský herecký výkon – za inscenace Terasa (2001, Divadlo Na zábradlí), Běsi (2002, Divadlo v Dlouhé) a Náměstí hrdinů (2003, Divadlo Na zábradlí). Tím se definitivně zařadila mezi nejrespektovanější české herečky své generace.
Vedle divadla se objevila i ve filmu a televizi, i když její filmografie není vzhledem k dobovým okolnostem příliš rozsáhlá. Výrazné role vytvořila například v baladickém snímku Kto si bez viny (1965), v legendárním filmu Všichni dobří rodáci (1968) či v komedii Kulový blesk (1978), kde ztvárnila manželku postavy Ladislava Smoljaka.
Od poloviny 90. let se výrazně uplatnila také jako pedagožka herectví. Působila na Vyšší odborné škole herecké v Praze-Michli a od roku 2002 na Divadelní fakultě AMU, kde byla v roce 2005 jmenována docentkou. Svým studentům předává zkušenost z moderního i klasického repertoáru, důraz na vnitřní pravdivost a schopnost pracovat s náročným textem.
Jejím manželem byl významný režisér, dramaturg, literární teoretik a kritik Jan Grossman (1925–1993). Jejich partnerský i profesní vztah byl spojen s Divadlem Na zábradlí a s odvážnou, často i politicky citlivou dramaturgií. Právě tato občanská a umělecká integrita se promítla i do kariéry Marie Málkové, která nikdy nevolila snadnější cestu na úkor vnitřního přesvědčení.
Marie Málková patří k herečkám, které zásadně ovlivnily podobu českého intelektuálního a moderního divadla. Její práce v Divadle Na zábradlí, Divadle pod Palmovkou i dalších scénách, stejně jako její pedagogická činnost na DAMU, z ní dělají osobnost, jejíž odkaz přesahuje jednotlivé role. Pro diváky i studenty je symbolem umělecké poctivosti, odvahy a hluboké vnitřní pravdivosti.
Filmy a seriály s touto osobností najdete v nejlepší kvalitě na prima+.