Zkáza Dejvického divadla – 5.díl – Smrad

V divadelních novinách vychází zdrcující text kritika Dráteníka. Ten tvrdě odsuzuje nejen novou hru, ale v článku se ptá, kam zmizel onen pověstný duch Dejvického divadla. Po představení Ucpanej systém jdou herci do divadelní kavárny, kde Neužil předčítá další úryvek z Dráteníkovy kritiky, ve které jednotlivé herce vůbec nešetří. V tom se za výlohou objeví mužská postava se zápisníkem v ruce, Čermák s Pleslem a Neužilem vyběhnou ven v domnění, že je to Dráteník. Ukáže se, že je to omyl, a že se jedná o diváka, který si přišel pro autogram. Divadlem se postupně šíří podivný zápach. Měřičková svolává schůzi s celým souborem, aby společně zjistili, co je jeho příčinou. Čermák se rozhodne záhadu s nevysvětlitelným zápachem za každou cenu vypátrat. Nejdříve podezřívá Ivana Trojana, který si cosi velice tajuplného odnáší z ledničky. Ale když pátrá dále, tak se v podzemí divadla na chodbě nakloní nad kanalizační šachtu, posvítí dovnitř a je šokovaný. Na dně kanálu totiž objeví mrtvolu. Spolu s Trojanem se rozhodnou zjistit, o čí tělo se jedná, jak se tam ocitlo a kdo má v tomhle “namočené prsty”. Podezřelých je hned několik…(Česká televize)

Zkáza Dejvického divadla – 4.díl – Šmejdi

Japonský výrobce luxusního nádobí Hideiyaki Yashida nepřijel do Dejvického divadla s prázdnou. Pro všechny herce Dejvického divadla přivezl luxusní nádobí, za které mu ani nestihli poděkovat. Herci Trojan a Myšička přemýšlejí o tom, že by nádobí, kterého jim Japonci zanechali celou dodávku, mohli zpeněžit. Navrhují bývalému uměleckému šéfovi Miroslavu Krobotovi, který chodí před divadlo na lavičku krmit ptáky, aby napsal a zrežíroval komponovaný pořad s tematikou hrnců, které by po představení mohli prodávat divákům. Krobot k překvapení všech souhlasí a začne chystat hru Divotvorné hrnce. Premiéra se má odehrát v Hodoníně, co nejdále z dohledu pražských divadelních kritiků.

Zkáza Dejvického divadla – 3.díl – Vládci loutek

Divadlo omylem navštíví japonský investor Hideiyaki Yashida, miliardář a výrobce drahého nádobí, který si myslí, že je v divadle Spejbla a Hurvínka, jež chce angažovat na propagační show do Japonska. Nový umělecký šéf Dejvického divadla Myšička mu jeho omyl nevymlouvá a velice rychle se s ním, loutky neloutky, dohodne na skvěle placeném turné po Japonsku. Dejvičtí jsou v panice, protože spousta z nich nikdy nedržela loutku v ruce, ale těžká finanční situace, ve které se divadlo nachází, je přiměje se to naučit. K tomu ale potřebují ony loutky, které mají v plánu si vypůjčit právě od „Hurvínků“. Úkolem získat loutky pověří Myšička Davida Novotného. V Dejvickém divadle začíná první – zatím pouze čtená zkouška k nové inscenaci Hurvínek a lupiči. Pavel Šimčík ovšem nesouhlasí s tím, že má hrát Žeryka (není to totiž první zvíře, které by na prknech Dejvického divadla ztvárnil) a Klára Melíšková má jako nejstarší členka dámského souboru problém s tím hrát Bábinku.

Zkáza Dejvického divadla – 2.díl – AIDS

Kostymérka Deniska pracuje v Dejvickém divadle už šest let. I po těch letech ji kolegové a členové souboru dokáží překvapovat. Pochvaluje si rodinné vztahy a přátelskou atmosféru, které panují napříč celým divadlem.

Spolupracovala na filmu natáčeném u nás zahraniční produkcí, při té příležitosti oblékala Charlie Sheena. Když se tento fakt její kolegové dozvěděli, samozřejmě měli obavy o své zdraví. Vzhledem ke svým zkušenostem s provázaností celého divadla jí samotné ale nic nevyčítali. Pro Ivana Trojana to dokonce byla příležitost jako prokázat zbytku kolektivu svou loajalitu.

Stejně jako většina jejích kolegů má velmi vřelý vztah k domácím mazlíčkům, zejména k psům. Sama má fenku Arwen…(Česká televize)

Zkáza Dejvického divadla – 1.díl – Režisér

Takhle bych to chtěl hrát třeba nastotisíckrát… Zkusíme to hned? Či nastal čas jít na oběd…? Roztomilý? Ani chvíli… Roztomilý… Ani chvíli… Roztomilý ani chvíli. Čeho jste se dopustili…? Snad nezůstane mi to napořád, jak moh’ se takový průser stát…? Co si počít mám? Mluvím jak debil, hrbím se, klopýtám… Pod Juliskou plnou fotbalových hvězd, občanem jsem Prahy šest. Šťastné domu číslo 7 nad vchodem se skví, tam byt mám a své hájemství… Teď nastal čas slyšet váš hlas… Zabít ho by bylo málo, kdyby mi to za to stálo… Omluva, toť květina co nepotěší a bolest po ní bývá ještě větší… Prapory vzhůru! Na nepřítele! Ať svatý Jiří dá vám odvahu a žár, ohnivých draků lítý hněv… Na přilbách neseme vítězství! Chci koně! Dám království za koně!…(Česká televize)